První rok školní docházky je velkým krokem v životě. Z dětí, které se skoro neumí podepsat, se stanou školáci. Naučí se číst, psát, počítají a celkově je toho pro ně hodně nového. Když nám ale vir nečekaně toto učení přeruší a malí školáci musí zůstat doma a vše zvládnout jen s rodiči, je to poměrně náročné. Na dálku jsme se sice naučili všechna písmenka, ale aby práce nebyla jen vyplňováním písanky, snažila jsem se to trochu zpestřit. A tak jsme zařazovali každou středu „badatelský“ úkol. Zprvu žáci pozorovali probouzející se přírodu – koho by v tu dobu napadlo, že se nám vystřídají téměř tři roční období. Zadání byla pestrá. Zkoumali jsme hmyz, pozorovali rostliny, pátrali v historii, poznávali okolní vesnice, ale i poslouchali například symfonickou báseň „Má vlast“.
Jedna z výzev zněla: „Vyrazte do lesa a pokuste se najít naklíčený žalud, zkuste ho zasadit, a když se to povede, společně si stromečky zasadíme, abychom přírodě poděkovali, že jsme tu náročnou dobu zvládli.“ Úkol to nebyl úplně snadný, přesto se to několika dětem z naší třídy povedlo.
Myslím, že nás všechny tato zvláštní doba hodně prověřila a určitě jsme si uvědomili, že škola má krom výuky jednu důležitou funkci, a to je být součástí kolektivu. Dětem nejvíc chyběli kamarádi, spolužáci a možná i paní učitelka. Přestože jsme byli izolováni ve svých domovech, paradoxně se škola a rodiny velmi propojily. Vyučující vstupovali do rodin prostřednictvím on-line výuky a na druhou stranu pustili své žáky a jejich rodiče takto k sobě domů.
Když jsme měli konečně možnost se opět setkat naživo, přišlo mi velmi vhodné tento okamžik nějak uchovat a společné vysazení vypěstovaných sazeniček stromků se k tomu hodilo. Vše jsme ještě doplnili zakoupením malé jabloně, která nám bude připomínat naši společnou práci na dálku, kdy jsme se museli o výuku podělit s rodiči. S laskavým souhlasem paní starostky se žáci naší I. A v pátek 26. 6. 2020 sešli i s rodiči v parku u kapličky Panny Marie a společnými silami zasadili všechny stromky. Budou nám symbolicky připomínat nejen toto zvláštní období, které prožíváme, ale i velké úsilí a nelehkou práci rodičů s domácí výukou. Ale zvládli jsme to!
Čas rychle běží a stromy stejně rychle rostou. Za pár let, až budou z dnešních prvňáčků deváťáci a budou opouštět základní školu, možná se u naší jablůňky společně sejdeme.
Jana Truhlářová – třídní učitelka I. A 2019/2020
