Na Okoř je cesta jako žádná ze sta…
Ve středu 27. září jsme se s touto písní na rtech zvesela vydali patřičně vybaveni reflexními vestami po cestě směr Noutonice.
Další naše kroky směřovaly údolím Zákolanského potoka, kde jsme si na
pěšině vytvořili podzimní sluníčka z planých jablíček.
Posíleni dobrými svačinami jsme se pak nechali unést do dávných věků
mezi zdmi hradu Okoř. Uchvátily nás krásné výhledy z věže, gotická
okna i okořský “Stonehenge”.
Po cestě zpět nás již trochu bolely nohy, ale zvládli jsme to!
O to víc nám chutnal oběd.
V pondělí 2. října jsme si pak ve třídě přečetli pověst o Juliáně z Okoře.
Nyní už víme, proč ve Statenicích stojí kříž, kdy tento kříž zreziví,
spadne a upadne i s pověstí v zapomnění.
Také víme, že slyšet ve snu sýčka, nic dobrého nevěstí. Alespoň tomu
lidé dříve věřili.
Jsme rádi, že víme o okolí místa, kde žijeme zase trochu víc…
Jana Juklová, Marcela Dostálová
