Spousta lidí nemá ráda historii, protože s nechutí vzpomínají na biflování letopočtů při hodinách dějepisu. Je to veliká škoda, člověk by měl znát dějiny svého národa. A jak to udělat žákům zajímavě, aby je život našich předků zaujal?
Jedna z možností je pozvat opravdového odborníka, který by zasvěceně mohl žákům přiblížit třeba práci archeologa. A pro zapáleného učitele není nic lepšího, nežli někoho takového objevit mezi rodiči svých žáků.
A tak pozvání k nám do školy přijala paní Veronika Klimešová, která pracuje v Muzeu města Prahy právě coby archeoložka.
Nejprve povyprávěla žákům ve II. A. Ti sice ještě vlastivědu nemají, ale její zajímavé povídání o tom, jak probíhá průzkum, a ukázky nářadí, se kterým se artefakty po našich předcích objevují, několik opravdových nálezů a třeba i zlomky kostí pravěkých zvířat, to vše druháčky opravdu nadchlo.
Druhou hodinu se paní Klimešová věnovala třídě IV. A, kde se žáci o pravěku zrovna učí. Tudíž skvělé doplnění výuky. Navíc improvizovaná časová osa, na kterou děti umísťovaly důležité přelomy dějin, jim názorně ukázala, jak dlouho dobu se lidstvo vyvíjí a jaký zlomek historie žijeme od počátku letopočtu.
Chtěla bych paní Klimešové ještě jednou moc poděkovat. Takovéto hodiny žákům jistě utkvějí v paměti.
Jana Truhlářová
