Ve školní družině jsme si zpestřili odpoledne pexesovým turnajem. Na první pohled nenápadná hra se velmi rychle změnila v napínavý souboj paměti, soustředění a občas i štěstí.
Děti usedly ke stolům s maximálním nasazením. Chvílemi bylo úplně ticho, protože se všichni snažili zapamatovat si každou kartičku. To ale dlouho nevydrželo – stačila jedna nepovedená dvojice a ozvalo se „Já jsem to věděl/a!“ Taky se stalo, že si někdo pamatoval obrázek naprosto přesně… jen ne místo, kde ležel. I to ale k pexesu patří.
Na konci turnaje jsme vyhlásili vítěze, ale důležitější než výhra byla dobrá nálada a společný zážitek. Děti si hru užily, potrénovaly paměť a dokázaly, že pexeso má své kouzlo i dnes.
Renáta Housová
