Naše Země svátek má,
sluší se jí přání dát.
Haló, naše planeto,
koukej, jak se nám to povedlo.
Markéta Svobodová, třídní učitelka
Dnes to bylo s žáky IV. C prima. Vyrazili jsme do lesa. Doprovázely nás kapky deště, ale než jsme napočítali do padesáti, tak pršet přestalo.
Úkol zněl jasně: Postavíme domečky pro zvířátka, pro skřítky. Děti s nadšením běhaly a shromažďovaly různý přírodní materiál. Vymýšlely všemožné stavby.
Nakonec děti napsaly na cestu přání naší planetě k svátku.
Markéta Svobodová
První třídy jsou plné šikovných dětí, a tak se z nich stali písaři. Nebylo to ale jen tak.
Děti musely ukázat, že si to zaslouží. Aby získaly pero, plnily od skřítků různé úkoly. Nejprve musely složit větu pomocí počátečních písmen z obrázků, které hledaly na školní zahradě. Složenou větu přepsaly. Dalším úkolem byl diktát jedné věty a na závěr podepsaly tajným písmem slib, že budou vzorně psát a dodržovat při psaní veškeré správné návyky. Přes noc se dětem tajný podpis na slibu zviditelnil a ony mohly být pasovány na písaře.
Psaní perem se jim moc líbí a píší krásně. My z nich máme radost.
Zuzana Švihlová, Irena Carvanová
Žáci z II. A se doma věnují i pracovním činnostem a všem posílají pozdravy:
Každý z nás se někdy dostane do nepříjemné situace, cítíme třeba vztek. Nebo vidíme nevhodné chování lidí kolem nás. Bez drobných nedorozumění, konfliktů a sporů by to asi ani nebyl život.
Ale jak se v těchto chvílích máme zachovat, co je správné? Odpověď jistě není jednoduchá.
Abychom věděli jak na to, pozvali jsme si dvě šikovné paní lektorky – Dobronautky. Ty nám představily hru na agenty.
A tak děti z druhých třít už trochu více vědí, jak se při konfliktech zachovat, jak pomoci druhým, co už třeba není legrace, ale může to vadit. Umět i odpustit.
Ale nejdůležitější je, raději se do takových situací vůbec nedostat.
Za druhé ročníky Jana Truhlářová
Dne 23. 11. se nám podařilo uskutečnit velmi zajímavé online setkání s autorkou knihy Veškárničky – Martinou Pospíšilovou. Příběh vešky Věrky a vešáka Ríši je zábavným vyprávěním o běžných starostech a strastech, které většina z nás rovněž zažila. Překvapilo nás, jak dlouho kniha čekala na svoje vydání. Zajímavé bylo též zjištění o tom, že vešky jsou velmi často různě zbarvené. Kniha a různé kamínky, které jsme dostali od paní Pospíšilové, byly překvapením. Setkání bylo opravdu inspirativní a každý jsme se pokusili dokončit započatý „vší příběh“. Projektový den pak pokračoval i v odpoledních hodinách ve školní družině. Knihu si děti společně četly a následně kreslily obrázky k jednotlivým příběhům. Věříme, že až se situace zlepší a budeme se moci setkat i osobně, budeme pokračovat v povídání o celém procesu tvorby pohádkové knihy.
Ve vzájemné spolupráci Ilona Dufková a Michaela Blažková, II. B
Mikuláš se svým doprovodem obchází hodné děti 5. prosince, což letos spadalo na sobotu. Naše škola ale byla už v pátek 4. prosince plná čertů. A byli to velmi svědomití čertíci – celý den se pilně učili se svými čertovskými učitelkami. Proto je ani letos neminula vzácná návštěva Mikuláše s andělem a čertem.
Při domácí výuce jsme toho moc netvořili, tak jsme to chtěli dnes napravit. Všichni žáci z naší třídy si přinesli spoustu krásných dekorací a vyzkoušeli si šikovnost prstíků při obmotávání věnečků. A výsledek? Všechny adventní věnce bychom okamžitě mohli odnést někam na tržnici a prodány by byly okamžitě. Tak jsou krásné.
Jana Truhlářová
ad. věnce
Konečně jsme se dočkali a můžeme být spolu ve škole!
Ačkoliv jsme prostřednictvím meetů byli s žáky v kontaktu poměrně často, ten opravdový živý kontakt nám všem (učitelům i žákům) nesmírně chyběl. Nedočkavě jsme proto vyhlíželi aspoň malý náznak zlepšení situace a možnost návratu do školy.
První se radovali prvňáčci a druháčci, kteří se do školy mohli znovu vydat ve středu 18. listopadu. Ve škole byl i reportér ČT, který natočil s dětmi z II. A a s paní učitelkou Janou Truhlářovou reportáž o jejich návratu do školy. Tentýž večer ji odvysílala ČT Déčko ve Zprávičkách (https://decko.ceskatelevize.cz/zpravicky).
Od 30. listopadu se do školy vrátili i ostatní žáci 1. stupně a deváťáci. Zbytek 2. stupně má povolenou střídavou výuku, vždy 1 týden ve škole a jeden týden doma. Doufáme, že se epidemická situace bude i nadále zlepšovat, abychom se k prezenční výuce mohli vrátit všichni.
Díky realizaci a úpravám na školní zahradě se podařilo vytvořit vhodné zázemí pro environmentální výuku včetně nových možností pozorování. S využitím pohádkového příběhu, jsme se přenesli do “říše hmyzu”.
V mysli se nám rodila řada otevřených témat a otázek. Lze vůbec nějaký hmyz spatřit? Stačí k tomu pouhé oko a školní zahrada? Máme k pozorování potřebné vybavení? Když je spatříme, jak je odchytíme? Poznáme, o jaký druh se jedná?
Naštěstí pro nás byl připravený Exhaustor Emilka – jedná se o pomocníka na odchyt drobných bezobratlých živočichů. Je opatřen balonkem a současně i sklíčkem k následnému pozorování. Díky tomu nemusíme tedy nasávat pusou a bát se, že živočicha vdechneme. Přibalujeme s sebou i určovací klíče. Máme vše a vyrážíme.
Tady to ale žije. Vidíš to? Mravenci, včelky, vosičky, pavoučci, mouchy, vážky a broučci. Objevili jsme i zbytky křídel a naskytla se nám tím příležitost si detailně prohlédnout krásu i dokonalost hmyzích těl. Běhali jsme sem a tam a pátrali ve všech možných zákoutích. Jednotlivé nálezy jsme si mezi sebou porovnávali a pomocí klíče určovali. Překvapily nás znalosti většiny z nás.
Zajímaly nás potravní řetězce, chod ročních období a cyklus vývoje každého jednotlivce. Již nyní se těšíme na další výpravu a na to, že nalezneme odpovědi na zvídavé otázky.
Děkujeme některým rodičům, kteří nám pomohli připravit určovací klíče. Velice si této spolupráce vážíme a moc děkujeme.
Nechte se i vy inspirovat přírodou a naší školní zahradou.
Ilona Dufková