Rubrika: Fotogalerie 2024-2025

Během minulého školního roku žáci ve výtvarné výchově navrhovali, co by rádi malovali ve veřejném prostoru Velkých Přílep. Naše obec nám poskytla velkolepou plochu betonové opěrné zdi v ulici Podmoráňská a zakoupila nám jako škole i potřebné vybavení a barvy k tvorbě.

S již vytvořenými a schválenými návrhy jsme se letos chtěli co nejdříve vrhnout do práce. Počasí nám umožnilo několik slunných dní mezi poměrně nestálými a deštivými dny (malba sama o sobě vyžaduje naprosto proschlou zeď i následný den vysychání).

V minulém týdnu jsme tak mohli konečně začít tvorbu. Své kreativitě podrobili zkoušku zatím IX. a VII. ročník. Ostatní plánované ročníky naší školy se k tvůrčí činnosti postupně dostanou.

Společně s kolegyněmi (p. učitelkou Olgou Roháčkovou a p. učitelkou Martinou Maršíkovou), které s námi zatím vyrazili „do plenéru“ shledáváme, že nás žáci mile překvapili, s jakou chutí, odhodláním, výdrží a nezaleknutím se velké plochy, tvořili. Dokonce někteří tak intenzivně, že nechtěli malovaní ten den vůbec opustit. Nejspíše by zůstali až do západu slunce. Ač již ráno bylo chladno, ani tyto náročné podmínky nás neodradily. Žákům patří velké poděkování za jejich píli, nasazení, tvůrčí invenci, schopnost spolupráce ve skupině. Mým kolegům děkuji za velkou pomoc při suplování a pomoci během malování, vedení školy za podporu projektu a v neposlední řadě taktéž i obci za poskytnutí plochy a zakoupení potřebných barev a vybavení.

Těšíme se na další dny, ve kterých budou naše malby dále přibývat.

Na náš mural art se můžete podívat v galerii, kde můžete vidět celý proces od přípravy zdi po současný vizuál.

Alena Dědourková, kolegyně ze Základní školy Velké Přílepy a žáci naší školy

V rámci hodiny socio-emočního učení si děti z VI. B na vlastní kůži vyzkoušely, jak náročný je život s handicapem.

Klára Mušková

Tentokrát jsme se v 6. ročníku ve výtvarné výchově věnovali zátiší. Řekli jsme si, co to zátiší je, co naopak za něj považovat nemůžeme a podívali jsme se na pár příkladů. Naše vlastní zátiší bylo ovšem netradiční. Žáci po teoretickém úvodu správně zhodnotili, že tím klasickým být nemůže. My měli své tzv. „Nafukující se zátiší“, které se stále mění a bude měnit svůj tvar i v dalších našich hodinách. To nás udržovalo bdělé a v pozornosti, protože i během práce jsme neustále měnili výtvarné pomůcky (zatím kresebné).

Na zatím max. tři tvary zvětšujícího se zátiší a naši práci v hodinách se můžete podívat v galerii.

P. S. Jsme zvědaví, co že to vlastně ve skutečnosti kreslíme. Zatím je to takové „beztvaré cosi“ 🙂

Alena Dědourková a žáci VI. A a VI. B

Tento týden jsme se věnovali výtvarnému námětu vzdušné perspektivy. Řekli jsme si, co to vzdušná perspektiva je, jaké má náležitosti a kde se s ní setkáme. Tvořili jsme krajinu vzdušnou perspektivou. Jako kresebnou pomůcku jsme použili suchý pastel. Kresby si můžete prohlédnou v galerii. Náš osobní názor s paní učitelkou Bezděkovou byl takový, že se některá díla nesmírně povedla a vyrovnala se tak profesionálním kresleným obrazům. Děti si kresbu opravdu užívaly.

Alena Dědourková, Veronika Bezděková a žáci IV. B

Říká se, že člověk by měl umět nejen brát, ale i dávat. Proto nás potěšilo, že naši žáci vyjádřili zájem pomoci lidem zasaženým zářijovými povodněmi. A to konkrétně dětem, kterým povodeň zatopila školu.

Vybrali jsme Základní školu Česká Ves v Jeseníkách, téměř novou školu, která utrpěla tak velké škody, že její provoz bude možné podle vyjádření odborníků obnovit nejprve v druhém pololetí školního roku.

Žáci se do pomoci pustili doslova vlastníma rukama: s pomocí rodičů doma připravili drobné občerstvení v podobě sladkých i slaných koláčů, moučníků, buchet, bábovek… V pondělí 7. 10. pak své výrobky prodávali spolužákům i vyučujícím.

Naše charitativní akce tak byla nejen úspěšná, ale i velmi chutná! Díky pekařským dovednostem všech zúčastněných a ochotě přispět jsme vybrali krásných 55 279 Kč, které pošleme Základní škole Česká Ves.

Děkujeme všem pekařům, kupujícím a samozřejmě i ochotným prodavačům!

Stejně jako v minulosti, i nyní jsme ukázali, že nám na druhých záleží.

Ve středu to vypadalo, že nám počasí nebude přát. Dopoledne zde byla mlha, že by se dala krájet, a proto jsme zůstali na chatě, kde jsme se učili, jak jinak než hrou. Ještě před obědem vykouklo sluníčko, my toho rychle využili a vyrazili na menší procházkový okruh. Odpoledne jsme si zahráli únikovou hru a vyzkoušeli jsme si, jaké to je jít na sever – jít na jih. Zdolali jsme další z jizerských rozhledem – tentokrát naši oblíbenou Slovanku. Večer nastal vrchol našeho pobytu, kdy týmy hrály pohádky, které si úplně bez pomoci natrénovaly. Zaslouží si velikou pochvalu – zvládly to na jedničku.
Čtvrteční den byl věnován celodennímu výletu do Sklářské osady Kristiánov. Cestou jsme nečekaně utvořili svatební špalír a popřáli hodně štěstí novomanželům, kteří se rozhodli uzavřít sňatek v krásných Jizerských horách. Bylo příjemné počasí, v muzeu na nás byli hodní – dokonce otevřeli jen kvůli nám, místní hra se nám velice líbila, a protože jsme vše vyluštili, byli jsme odměněni korálkovým pokladem Lišáka. Zazvonil zvonec a školy v přírodě je konec. A zítra hurá domů.

Jana Truhlářová

Máme za sebou první dva dny pobytu, počasí je docela přívětivé, užíváme si přírody, lesa, ve kterém je spousta hub, takže máme skoro pořád prvouku. Navštívili jsme rozhlednu Královka a prozkoumali všechny atrakce na krásném hřišti. Hrajeme hry, kterými se ale vlastně učíme.
Čarodějnice Agáta nám připomněla čtení a odpoledne budeme objevovat ostrovy, kde si pro změnu zopakujeme matematiku.

Jana Truhlářová

V pondělí 30. 9. měli žáci devátých ročníků, kteří se učí německý jazyk, jedinečnou příležitost zúčastnit se Dne otevřených dveří na Německém velvyslanectví v Praze. Akce se konala v historickém Lobkovickém paláci, který hrál klíčovou roli v roce 1989 jako útočiště pro tisíce uprchlíků z NDR, hledajících cestu na Západ. Naši žáci tak mohli prostřednictvím výstavy nahlédnout do období dějin, které spojovalo Německo a Českou republiku.

Součástí programu byla i jazyková animace, která žáky provedla zajímavými aktivitami zaměřenými na komunikaci v němčině. Díky interaktivním hrám si žáci procvičili své jazykové dovednosti.

Důležitou součástí bylo také představení Česko-německého fondu budoucnosti, který podporuje společné projekty a přispívá k rozvoji vztahů mezi oběma zeměmi. Žáci se dozvěděli, jak fond přispívá k posilování spolupráce v oblasti kultury, vzdělávání a dalších klíčových oborů.

Akce nabídla také kulturní rozměr v podobě různých výstav, vystoupení česko-německé školy, divadelních workshopů a hudebního programu. Vrcholem dne byl koncert německého rappera Uwe Kaa, který předvedl svým vystoupením, že německý jazyk může být nejen zajímavý, ale i zábavný a moderní.

Moc jsme si tento den užili.  🙂

Marie Jednorožcová

Ve čtvrtek 26. 9. jsme se vydali na průzkumnou výpravu k údajné mohyle bájného Tyra zvanou KRLIŠ ve vesnici jménem Tursko.

Sice nám počasí moc nepřálo, ale neodradilo nás to.  A  ještě  se k nám nadmíru skvěle zachovali v cukrárně Mlsárnička, kde nás nechali v suchu nasvačit.  Moc za to děkujeme 🙂

Protože jsme se na cestu ve škole řádně připravili, už jsme znali pověst o LUCKÉ VÁLCE i o tom, jak jsou někdy dějiny zkreslené třeba spisovateli. Proto jsme věděli, že musíme hledat vlastně hrob Čestmíra.

Cestou jsme se snažili vyluštit tajenku v křížovce, abychom zjistili, že se Tursko vlastně jmenovalo Černuc. Tak jak to tedy s bitvou na turském poli bylo? To opravdu nevíme.

Po návratu do školy jsme si ještě pověst připomněli několika dalšími úkoly a aktivitami.  Přehráli jsme si ji jako divadlo a dokonce jsme si vyzkoušeli pasování na rytíře.

Naším krajem opravdu nejstarší dějiny kráčely, ale pověstem bychom měli věřit tak trochu jako pohádkám.

Jana Truhlářová