Rubrika: Fotogalerie 2024-2025

V úterý 22. 10. měli deváťáci možnost se seznámit se společností Smartwings. Největší česká letecká společnost, působící na trhu 27 let, je jedním z nejrychleji rostoucích leteckých dopravců ve střední Evropě patřící do Smartwings Group.

Prezentací nám firmu představil pan Ing. Martin Dundr, který je zde zaměstnaný v inženýringu technického oddělení. Dozvěděli jsme se o společnosti, o skladbě jejích profesí hlavně v technické sekci, o jednotlivých typech přepravy, modelech letadel a jejich technických parametrech, o povinné údržbě. Smartwings využívá 300 letišť po celém světě a ve správě má několik desítek strojů.

45minutový vymezený čas sotva stačil. Bylo to zajímavé a věřím, že pro naše deváťáky, vyhlížející, kam dál, inspirující.

Děkuji přednášejícímu za jeho čas i nadšení.

Irena Čermáková

V pátek 18. 10. jsme se sedmáky a deváťáky vyrazili do CVA na přednášku. Cestovatel Tomáš Vejmola nás provedl svou dobrodružnou cestou tuktukem, který zakoupil v Jižní Africe a vydal se s ním po 7 zemích této oblasti. 111 dní a 9 000 km dobrodružství, poznal země, lidi, mizející etnika, slyšel neskutečně jazyků, viděl zvířata, ochutnal africká jídla, zakusil nepřízeň horkého a suchého počasí, poznal hladké i náročné cesty ve štěrku a písku a přivezl si malárii. Ale nadšení pro cestování z něj jen sršelo, děti se hodně ptaly a myslím, že jeho autenticita nadchla.

Víte, že najedený lev je líný? Že nejnebezpečnějším zvířetem je hroch, a že krokodýl se dožije až 120 let? Že i Masajové používají iPhone, že po Africe potřebujete mít s sebou toaletní papír a měli byste spát pod moskytiérou? Tyto a další zajímavosti my už víme a vše si můžete přečíst v knize Tomíkova africká jízda, sledovat ho na  instagramu a očekávat film Africká jízda.

Těšíme se na další cestování – v pořadu Tuktukem po Asii nebo v dalším pokračování africké cesty zase na přednášce příští rok.

za zeměpis Irena Čermáková

Během minulého školního roku žáci ve výtvarné výchově navrhovali, co by rádi malovali ve veřejném prostoru Velkých Přílep. Naše obec nám poskytla velkolepou plochu betonové opěrné zdi v ulici Podmoráňská a zakoupila nám jako škole i potřebné vybavení a barvy k tvorbě.

S již vytvořenými a schválenými návrhy jsme se letos chtěli co nejdříve vrhnout do práce. Počasí nám umožnilo několik slunných dní mezi poměrně nestálými a deštivými dny (malba sama o sobě vyžaduje naprosto proschlou zeď i následný den vysychání).

V minulém týdnu jsme tak mohli konečně začít tvorbu. Své kreativitě podrobili zkoušku zatím IX. a VII. ročník. Ostatní plánované ročníky naší školy se k tvůrčí činnosti postupně dostanou.

Společně s kolegyněmi (p. učitelkou Olgou Roháčkovou a p. učitelkou Martinou Maršíkovou), které s námi zatím vyrazili „do plenéru“ shledáváme, že nás žáci mile překvapili, s jakou chutí, odhodláním, výdrží a nezaleknutím se velké plochy, tvořili. Dokonce někteří tak intenzivně, že nechtěli malovaní ten den vůbec opustit. Nejspíše by zůstali až do západu slunce. Ač již ráno bylo chladno, ani tyto náročné podmínky nás neodradily. Žákům patří velké poděkování za jejich píli, nasazení, tvůrčí invenci, schopnost spolupráce ve skupině. Mým kolegům děkuji za velkou pomoc při suplování a pomoci během malování, vedení školy za podporu projektu a v neposlední řadě taktéž i obci za poskytnutí plochy a zakoupení potřebných barev a vybavení.

Těšíme se na další dny, ve kterých budou naše malby dále přibývat.

Na náš mural art se můžete podívat v galerii, kde můžete vidět celý proces od přípravy zdi po současný vizuál.

Alena Dědourková, kolegyně ze Základní školy Velké Přílepy a žáci naší školy

V rámci hodiny socio-emočního učení si děti z VI. B na vlastní kůži vyzkoušely, jak náročný je život s handicapem.

Klára Mušková

Tentokrát jsme se v 6. ročníku ve výtvarné výchově věnovali zátiší. Řekli jsme si, co to zátiší je, co naopak za něj považovat nemůžeme a podívali jsme se na pár příkladů. Naše vlastní zátiší bylo ovšem netradiční. Žáci po teoretickém úvodu správně zhodnotili, že tím klasickým být nemůže. My měli své tzv. „Nafukující se zátiší“, které se stále mění a bude měnit svůj tvar i v dalších našich hodinách. To nás udržovalo bdělé a v pozornosti, protože i během práce jsme neustále měnili výtvarné pomůcky (zatím kresebné).

Na zatím max. tři tvary zvětšujícího se zátiší a naši práci v hodinách se můžete podívat v galerii.

P. S. Jsme zvědaví, co že to vlastně ve skutečnosti kreslíme. Zatím je to takové „beztvaré cosi“ 🙂

Alena Dědourková a žáci VI. A a VI. B

Tento týden jsme se věnovali výtvarnému námětu vzdušné perspektivy. Řekli jsme si, co to vzdušná perspektiva je, jaké má náležitosti a kde se s ní setkáme. Tvořili jsme krajinu vzdušnou perspektivou. Jako kresebnou pomůcku jsme použili suchý pastel. Kresby si můžete prohlédnou v galerii. Náš osobní názor s paní učitelkou Bezděkovou byl takový, že se některá díla nesmírně povedla a vyrovnala se tak profesionálním kresleným obrazům. Děti si kresbu opravdu užívaly.

Alena Dědourková, Veronika Bezděková a žáci IV. B

Říká se, že člověk by měl umět nejen brát, ale i dávat. Proto nás potěšilo, že naši žáci vyjádřili zájem pomoci lidem zasaženým zářijovými povodněmi. A to konkrétně dětem, kterým povodeň zatopila školu.

Vybrali jsme Základní školu Česká Ves v Jeseníkách, téměř novou školu, která utrpěla tak velké škody, že její provoz bude možné podle vyjádření odborníků obnovit nejprve v druhém pololetí školního roku.

Žáci se do pomoci pustili doslova vlastníma rukama: s pomocí rodičů doma připravili drobné občerstvení v podobě sladkých i slaných koláčů, moučníků, buchet, bábovek… V pondělí 7. 10. pak své výrobky prodávali spolužákům i vyučujícím.

Naše charitativní akce tak byla nejen úspěšná, ale i velmi chutná! Díky pekařským dovednostem všech zúčastněných a ochotě přispět jsme vybrali krásných 55 279 Kč, které pošleme Základní škole Česká Ves.

Děkujeme všem pekařům, kupujícím a samozřejmě i ochotným prodavačům!

Stejně jako v minulosti, i nyní jsme ukázali, že nám na druhých záleží.

Ve středu to vypadalo, že nám počasí nebude přát. Dopoledne zde byla mlha, že by se dala krájet, a proto jsme zůstali na chatě, kde jsme se učili, jak jinak než hrou. Ještě před obědem vykouklo sluníčko, my toho rychle využili a vyrazili na menší procházkový okruh. Odpoledne jsme si zahráli únikovou hru a vyzkoušeli jsme si, jaké to je jít na sever – jít na jih. Zdolali jsme další z jizerských rozhledem – tentokrát naši oblíbenou Slovanku. Večer nastal vrchol našeho pobytu, kdy týmy hrály pohádky, které si úplně bez pomoci natrénovaly. Zaslouží si velikou pochvalu – zvládly to na jedničku.
Čtvrteční den byl věnován celodennímu výletu do Sklářské osady Kristiánov. Cestou jsme nečekaně utvořili svatební špalír a popřáli hodně štěstí novomanželům, kteří se rozhodli uzavřít sňatek v krásných Jizerských horách. Bylo příjemné počasí, v muzeu na nás byli hodní – dokonce otevřeli jen kvůli nám, místní hra se nám velice líbila, a protože jsme vše vyluštili, byli jsme odměněni korálkovým pokladem Lišáka. Zazvonil zvonec a školy v přírodě je konec. A zítra hurá domů.

Jana Truhlářová

Máme za sebou první dva dny pobytu, počasí je docela přívětivé, užíváme si přírody, lesa, ve kterém je spousta hub, takže máme skoro pořád prvouku. Navštívili jsme rozhlednu Královka a prozkoumali všechny atrakce na krásném hřišti. Hrajeme hry, kterými se ale vlastně učíme.
Čarodějnice Agáta nám připomněla čtení a odpoledne budeme objevovat ostrovy, kde si pro změnu zopakujeme matematiku.

Jana Truhlářová