Škola v přírodě II. A – 4. den

Ve středu to vypadalo, že nám počasí nebude přát. Dopoledne zde byla mlha, že by se dala krájet, a proto jsme zůstali na chatě, kde jsme se učili, jak jinak než hrou. Ještě před obědem vykouklo sluníčko, my toho rychle využili a vyrazili na menší procházkový okruh. Odpoledne jsme si zahráli únikovou hru a vyzkoušeli jsme si, jaké to je jít na sever – jít na jih. Zdolali jsme další z jizerských rozhledem – tentokrát naši oblíbenou Slovanku. Večer nastal vrchol našeho pobytu, kdy týmy hrály pohádky, které si úplně bez pomoci natrénovaly. Zaslouží si velikou pochvalu – zvládly to na jedničku.
Čtvrteční den byl věnován celodennímu výletu do Sklářské osady Kristiánov. Cestou jsme nečekaně utvořili svatební špalír a popřáli hodně štěstí novomanželům, kteří se rozhodli uzavřít sňatek v krásných Jizerských horách. Bylo příjemné počasí, v muzeu na nás byli hodní – dokonce otevřeli jen kvůli nám, místní hra se nám velice líbila, a protože jsme vše vyluštili, byli jsme odměněni korálkovým pokladem Lišáka. Zazvonil zvonec a školy v přírodě je konec. A zítra hurá domů.

Jana Truhlářová

Škola v přírodě II. A – Chata Slovanka v Jizerských horách

Máme za sebou první dva dny pobytu, počasí je docela přívětivé, užíváme si přírody, lesa, ve kterém je spousta hub, takže máme skoro pořád prvouku. Navštívili jsme rozhlednu Královka a prozkoumali všechny atrakce na krásném hřišti. Hrajeme hry, kterými se ale vlastně učíme.
Čarodějnice Agáta nám připomněla čtení a odpoledne budeme objevovat ostrovy, kde si pro změnu zopakujeme matematiku.

Jana Truhlářová

Závod papírových vlaštovek

Oblíbená akce, která se koná na konci září, opět rozvířila školní družinu. Je to první společná akce všech oddělení, která vždy spojí zábavu s kreativitou a naláká pokaždé nemalý počet dětí.

Za pomoci vychovatelek děti skládají z papíru různé typy vlaštovek – šípáky, letky, raketky. Letošní téma byl sport, takže se vzduchem proháněly vlaštovky malované fotbalem, hokejem, plaváním, dostihovými koňmi apod.

Závod opět proběhl na fotbalovém hřišti a vyvrcholil vyhlášením vítězů, kteří si odnesli zasloužené diplomy.

Nejdůležitější bylo, že všechny děti odcházely s úsměvem a již plánovaly vylepšení svých vlaštovek pro příští ročník této oblíbené soutěže.

Silvie Koutná

Návštěva Německého velvyslanectví v Praze

V pondělí 30. 9. měli žáci devátých ročníků, kteří se učí německý jazyk, jedinečnou příležitost zúčastnit se Dne otevřených dveří na Německém velvyslanectví v Praze. Akce se konala v historickém Lobkovickém paláci, který hrál klíčovou roli v roce 1989 jako útočiště pro tisíce uprchlíků z NDR, hledajících cestu na Západ. Naši žáci tak mohli prostřednictvím výstavy nahlédnout do období dějin, které spojovalo Německo a Českou republiku.

Součástí programu byla i jazyková animace, která žáky provedla zajímavými aktivitami zaměřenými na komunikaci v němčině. Díky interaktivním hrám si žáci procvičili své jazykové dovednosti.

Důležitou součástí bylo také představení Česko-německého fondu budoucnosti, který podporuje společné projekty a přispívá k rozvoji vztahů mezi oběma zeměmi. Žáci se dozvěděli, jak fond přispívá k posilování spolupráce v oblasti kultury, vzdělávání a dalších klíčových oborů.

Akce nabídla také kulturní rozměr v podobě různých výstav, vystoupení česko-německé školy, divadelních workshopů a hudebního programu. Vrcholem dne byl koncert německého rappera Uwe Kaa, který předvedl svým vystoupením, že německý jazyk může být nejen zajímavý, ale i zábavný a moderní.

Moc jsme si tento den užili.  🙂

Marie Jednorožcová

 

Poznej památná místa v našem okolí – TURSKÉ POLE – II. A

Ve čtvrtek 26. 9. jsme se vydali na průzkumnou výpravu k údajné mohyle bájného Tyra zvanou KRLIŠ ve vesnici jménem Tursko.

Sice nám počasí moc nepřálo, ale neodradilo nás to.  A  ještě  se k nám nadmíru skvěle zachovali v cukrárně Mlsárnička, kde nás nechali v suchu nasvačit.  Moc za to děkujeme 🙂

Protože jsme se na cestu ve škole řádně připravili, už jsme znali pověst o LUCKÉ VÁLCE i o tom, jak jsou někdy dějiny zkreslené třeba spisovateli. Proto jsme věděli, že musíme hledat vlastně hrob Čestmíra.

Cestou jsme se snažili vyluštit tajenku v křížovce, abychom zjistili, že se Tursko vlastně jmenovalo Černuc. Tak jak to tedy s bitvou na turském poli bylo? To opravdu nevíme.

Po návratu do školy jsme si ještě pověst připomněli několika dalšími úkoly a aktivitami.  Přehráli jsme si ji jako divadlo a dokonce jsme si vyzkoušeli pasování na rytíře.

Naším krajem opravdu nejstarší dějiny kráčely, ale pověstem bychom měli věřit tak trochu jako pohádkám.

Jana Truhlářová